V sekci Naše řešení zpřístupňujeme srovnávací tabulku k přizpůsobení nadací a nadačních fondů novému občanskému zákoníku. Vychází ze seminářů pro zástupce nadací a nadačních fondů, které k tématu vedeme od podzimu loňského roku. Měla by představitelům nadací a nadačních fondů pomoci v rozhodnutí, jestli a v jakém rozsahu nechat změnit zakládací dokumenty.

Smyslem této poznámky není přilévat další olej do diskuse, jestli amnestie ano, nebo ne. Od okamžiku, kdy prezident Klaus dokončil novoroční projev, zaznamenáváme mnoho dotazů od klientů i potenciálních klientů, kteří vzhledem k podmínkám amnestie, nejsou jejími beneficienty.

 Obecně můžeme vymezit tři skupiny osob, jež zakouší určitý pocit smůly:

(1)          Poškození (záměrně řadíme na první místo).

(2)          Trestně stíhaní (obvinění nebo obžalovaní), na které, ač nebyli ohroženi přísnějšími tresty, se rozhodnutí prezidenta nevztahuje jen pro tu skutečnost, že jejich trestní stíhání nebylo pravomocně skončeno do 31. 12. 2012. 

(3)           Lidé, které orgány činné v trestním řízení podezřívají z podílu na trestných činech spáchaných před více než osmi lety, ale dosud je neobvinili (např. zatím je pozvali jen k podání vysvětlení). Doba pro promlčení některých trestných činů, na které se vztahuje amnestie zastavující neskončená více než osm let trvající trestní stíhání, přitom může činit až 15 let.

        Ad 1) Poškození

Jejich postavení se dotýká jen zastavení neskončených trestních stíhání, od jejichž zahájení uplynulo ke dni 1. 1. 2013 více než 8 let. Situace poškozených není beznadějná. Amnestie představuje natolik vážný zásah do jejich práv, že by v občanském soudním řízení měl být brán zvláštní ohled na specifickou situaci, v níž se ocitli.  Vždyť jim svědčí ústavní právo na rovnost před zákonem, stejně jako na spravedlivý proces. Nabízejí se minimálně následující prostředky:

• Osvobození od soudního poplatku – tip zákonodárcům, jak mohou na amnestii pohotově reagovat, přestože platné procesní právo poskytuje už teď určitý prostor.
• Řádně v trestním řízení uplatněný nárok není v den jeho skončení promlčen, poškozený však musí jednat rychle. Pro oblast občanskoprávních vztahů současný občanský zákoník (§ 112) zastavil běh promlčecí doby od řádného uplatnění nároku poškozeným v trestním řízení do skončení tohoto řízení. Poškozený musí mít na paměti, že od doby, kdy nabude právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání v důsledku amnestie, pokračuje běh promlčecí doby, a to tak, že počítání času naváže na den, kdy uplatnil nárok na náhradu škody v trestním řízení. (Např. jestliže v trestním řízení řádně uplatnil nárok v 500. den promlčecí doby, pak den po právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání, bude počítán jako 501.). Z uvedeného vyplývá, že k promlčení nemusí dojít, pokud si poškozený promlčecí dobu dobře spočítá a včas podá k soudu civilní žalobu. Ve specifických případech, kdy by se právo například v řádu dní či týdnů promlčelo, může svoji roli sehrát judikatura ústavního soudu, která konstatovala, že soud nemusí přihlédnout k námitce promlčení, jestliže by byla výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. V případě promlčecích lhůt týkajících se obchodněprávních vztahů je situace trochu jiná, ale i kdyby promlčecí lhůta v průběhu trestního řízení vypršela, umožňuje obchodní zákoník podat civilní žalobu do 1 roku od skončení řízení, v němž poškozený řádně uplatnil nárok na náhradu škody.
• V občanském soudním řízení může poškozený navrhnout jako důkaz celý trestní spis shromážděný do té doby orgány činnými v trestním řízení a tímto spisem či jeho částmi může soud provádět dokazování. Pravdou však je, že by na to žalobce neměl spoléhat a měl by raději navrhnout další důkazy. Žalovaná strana může trvat na opakování výslechů svědků i dalších důkazů před civilním soudem, je-li takové opakování možné (např. svědci ještě žijí apod.).  Doporučujeme obrnit se trpělivostí a počítat minimálně s časovou náročností.

         A ještě poznámka k případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím o amnestii. Tuto odpovědnost bychom úplně nezatracovali a za rozumné považujeme ji uplatňovat de facto souběžně, protože stát zasáhl do práv poškozených velice překvapivě a způsobem, kterým porušil jejich právo na rovnost a spravedlivý proces. Poškození by přesto měli uplatnit nárok i v občanském soudním řízení proti osobám za škodu přímo odpovědným, protože případná odpovědnost státu může být podmiňována tím, zda vyčerpali všechny prostředky dané právním řádem k vymožení nároku. Paradoxně pokud by soudy shledaly odpovědnost státu za vzniklou škodu, mohli by si poškození v konečném důsledku polepšit. Proti státu hraje i délka samotných trestních řízení, kterých se amnestie dotýká. Nemělo by se zapomínat, že způsobila újmu i samotným poškozeným.

        Ad 2) Neamnestovaní obvinění (obžalovaní)

Vezměte následující fiktivní (nikoliv však nereálný) příklad. Jaký je rozdíl mezi dvěma obviněnými, kteří v říjnu porušili zákaz řízení, z nichž jeden byl pravomocně odsouzen 31. 12. 2012 a druhý 2. 1. 2013? K tomu mohlo dojít poměrně snadno. Prvnímu obviněnému byl doručen trestní příkaz před Vánoci, druhému až 27. 12., ani jeden nepodal odpor, ale jednomu uplynula osmidenní lhůta, s níž je spojeno nabytí právní moci, ještě v roce 2012, druhý má smůlu uběhla až po Novém roce.

Bohyně spravedlnosti Themis se proměnila v bohyni Fortunu. Vše záleží na datu pravní moci rozhodnutí, jímž byl trest uložen. Když srovnáme Klausovu amnestii s amnestií prezidenta Havla z roku 1990, jeden z rozdílů se vynořuje v tom ohledu, že Václav Havel v těch případech, kdy přečiny a některé trestné činy amnestoval, současně nařídil zastavit neskončená trestní stíhání a ani je nezahajovat pro skutky, které byly spáchány před rozhodným dnem (1. ledna 1990). Tím nemohl vzniknout shora popsaný rozpor.

Ústava ČR pojímá amnestii na první pohled jako rozhodnutí odvislé od libovůle prezidenta (a dodejme kontrasignujícího premiéra). Amnestie je rozhodnutím, ne právním předpisem, a to přestože na rozdíl od individuální milosti, je formálně napsána neadresně (obvinění v rozhodnutí prezidenta nejsou jmenovitě uvedeni).  Tento závěr má zásadní význam, protože, kdyby amnestie byla právním předpisem, mohli by z ní těžit i další obvinění ze skutků, které se měly stát do konce roku 2012. Uplatnila by se totiž zásada stanovená v trestním zákoníku, že se vždy musí vybrat pro obviněného nejpříznivější právní úprava, která nabyla účinnosti od doby spáchání skutku (retroaktivita ve prospěch obviněného). 

Přestože je prezident republiky (v součinnosti s kontrasignujícím premiérem) co do záběru amnestie zdánlivě neomezen, nelimitují jej ústavní zásady? Co třeba nadřazená ústavní zásada, že lidé jsou rovní v právech (čl. 1 Listiny základních práv a svobod)? 

Ve shora popsaném případě, obáváme se, nelze dojít rychlého řešení ve prospěch druhého obviněného, protože trestní příkaz druhého z obviněných v mezidobí už také nabyl právní moci; snad leda požádat prezidenta o milost...

Tam, kde trestní stíhání pravomocně neskončilo do konce roku 2012, budou-li soudci stát před rozhodnutím, jestli uložit trest, na který by se vztahovala amnestie, budou se muset vypořádat s ústavní zásadou rovnosti v právech. Nemyslím si, že by hromadně sahali k jiným trestům (např. pokutě) nebo že by trestní stíhání dokonce zastavovali, přesto mohou nastat mezní případy, kdy nepůjde zásadu rovnosti v právech nadřazenou nejenom trestnímu zákoníku, ale jsme přesvědčeni, že i rozhodnutí prezidenta o amnestii, opomenout.  

Ad 3) Neamnestovaní zatím nestíhaní

A co trestní stíhání, která budou zahájena po 1. lednu 2013 proti do té doby nestíhaným lidem pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 10 let a které se staly před 1. 1. 2004?  Situace může vypadat třeba takto – orgány činné v trestním řízení zatím déle než 8 let stíhaly jednatele společnosti. Teď, když musely jeho trestní stíhání zastavit v důsledku amnestie, si mohou vzpomenout na jeho podřízeného, řekněme finančního ředitele a toho ve stejné kauze obvinit. Tím by amnestii obešly.  

Také v těchto případech by však měly zvážit promítnutí ústavní zásady garantující rovnost v právech. Výsledek, že hlavní boss zůstane amnestován a namísto něj bude nově před soud, amnestii natruc, postaven doteď nestíhaný podřízený, by sice působil hodně česky a veřejnost sváděl ke škodolibosti, spravedlivý a rovný by však rozhodně nebyl.

Advokátní kancelář Elger (7. 1. 2013)

Nový rok přinesl možnosti podávat návrhy na zápisy práv do katastru nemovitostí na formulářích. Na základě příslušné vyhlášky je vydává Český úřad zeměměřický a katastrální. Ke stažení jsou umístěny na webových stránkách tohoto úřadu zde. Zatímco po celý rok 2012 mají navrhovatelé na výběr, jestli sáhnou po formulářích, nebo podají návrh postaru bez využití formuláře, od 1.1.2013 budou muset návrhy povinně podávat na těchto závazných formulářích.

Ve sbírce listin obchodního rejstříku se od 1.1.2012 nebudou zveřejňovat podpisové vzory osob oprávněných jednat za právnické osoby. To díky poslední novele obchodního zákoníku obsažené v zákoně č. 351/2011 Sb. Smysl změny spočívá ve snaze zabránit falšování podpisu. Rozumná úvaha, ostatně praktický význam možnosti porovnávat podpisové vzory se blížil nule. Ovšem ty podpisové vzory, které byly uloženy ve sbírce listin do konce roku 2011, a tedy jsou veřejně přístupné u rejstříkového soudu nebo na internetových stránkách www.justice.cz, automaticky nezmizí. Novela to podmiňuje žádostí toho, koho se uložený podpisový vzor týká. Tím je podle našeho názoru řečeno, že požádat může jak dotčená právnická osoba, tak fyzická osoba, jejíž vzor je uložen. Žádost má být adresována příslušnému rejstříkovému soudu. Tomu bohužel zákon nestanoví lhůtu, do kdy má vzor odstranit. Ze strany soudů se dají očekávat námitky technické a organizační povahy, že se tak nestane v řádu dní, ale spíše týdnů. Doporučujeme nejenom požádat, ale i sledovat, zda vzor již byl odstraněn, popřípadě urgovat.